Author: Sobegh (page 2 of 3)
Když slunko zapadá za vrchy Pálavy, na mládí vzpomínám, jak prchlo do dáli. Teď jedno přání mám – když Moravu rád mám, v té zemi krásné, chtěl bych spát. Morava je jistě krásná zem,
Motto
Svět je ironie a jeden velkej paradox.
1.
Pan G vyšel z restaurace a zastavil se na chodníku. Ze zvyku se rozhlédl kolem sebe. Husovo náměstí, centrum Berouna, ovládala ospalá nálada. Jen několik osamělých jedinců, dva milenci a dvě rodinky s kočárky a dětmi čeřili jinak poklidnou atmosféru.
Radniční hodiny i ciferník na Plzeňské bráně ukazovaly půl třetí. Nápis na bráně připomínal: „Všeho do času, Pán Bůh navěky“.
Ani ne za minutu zabočil Pan G dvakrát doleva, vešel do uličky vedoucí pod okny hotelových pokojů a vydal se na vlakové a autobusové nádraží.
1.
Dvě minuty před sedmou ranní seděl Max Štróbik za stolem ve své kanceláři vybalený. „Vybalený“ znamenalo, že nahodil stolní počítač a tiskárnu a z aktovky vyndal a na desku stolu položi
l klíče od bytu (aby je měl pořád pod kontrolou), oba mobily (služební a soukromý) a futrál s brýlemi na čtení. A v pondělí i šrajtofli, protože si v závodní jídelně musel v poledne koupit stravenky na celý týden.
*
se narodil v roce 1965 v Praze v rodině maminky a tatínka (dnes již zastaralá a překonaná, ale dříve
nejčastěji používaná forma soužití lidí). Sobeghův tata byl původně blanický rytíř, ale poté co pochopil, že blaničtí rytíři nikdy nevyjedou, se osamostatnil a celý život se živil jako projektant kotelen. Sobeghova mamina, světice mezi lidmi, byla kreslička. Avšak Sobegh ani po jednom technické nadání nepodědil a vystudoval učitelství. Nikdy se mu však nevěnoval, inklinoval spíše k povoláním, jejichž duchovním předobrazem byl Načeradec, král kibiců.
Max Štróbik dopíjel První stupeň rakety, jak říkal prvnímu rannímu turkovi. Bylo mu fajn, byl klidný; přesto cítil, že je to jenom klid na povrchu … že je to jako zrádná hladina tůňky … hladina, k
terá je navenek a na první pohled tichá, rovná, vyžehlená … nepohne se na ní ani vlnka … ale o to větší nebezpečí pod sebou skrývá.
„Přeju pěkné, aprílové ráno. Z ložnice mého bytu. Dobrý den,“ pozdravil se Max a navázal: „Tak kde dneska začít? Jak začít? Odkud začít?“
„Půjdu si slejt Druhej stupeň rakety. Druhýho turka,“ zavelel si a odešel do kuchyně.
*
Spisovatel Mistr Alois Jirásek zkoumá figuranta při shromažďování podkladů pro sepsání Starých pověstí českých.
Můžete začít na Eigeru, ale počítejte s tím, že skončíte v Pekle. Pokud byste začali v Pekle, můžete propadnout iluzi, že Eiger se dá zdolat. Můžete cokoli. Stejně ale nakonec skončíte v Pekle… Začal bych Eigerem. Člověk pak aspoň ví, do čeho jde.
Kniha s po
dtitulem Severní stěnou Eigeru je druhou částí dvojknihy a volně navazuje na první díl s názvem Zase o kus blíž Peklu. Hlavní hrdina, autorovo alter ego, se tentokrát rozhodl usilovat o kolegyni Inge. Podaří se mu ji přesvědčit, že on je pro jiný než pracovní vztah ten pravý?
http://www.jine-knihy.cz/kniha/proc-nemam-rad-svatky-a-jine-dny
Zase o kus blíž Peklu je příběh z dnešních dnů. O lásce, touze, naději, radosti… O tom, že jsou předem odsouzeny k neúspěchu… A současně je to příběh o strachu ze smrti a snaze ho překonat tím, že se člověk se smrtí sblíží… Podlézá jí… A také je to příběh o nervozitě pramenící z čekání na to, až ta neodvratná jistota přijde… Jak to čekání vyplnit?
Podti
tul knihy Leporelo o Smrti. A trochu o fotbalu. spojuje zdánlivě nemožné, ale slibuje čtení plné příměrů a podobenství. Tím hlavním, čemu se autor v novele poskládané z volně plynoucích úvah věnuje, je život, ale zejména Smrt, která ho obklopuje, a také láska, v níž (řečeno fotbalovou terminologií) prohrává vysokým skóre.
http://www.jine-knihy.cz/kniha/zase-o-kus-bliz-peklu
© 2019 Sobegh
Theme by Anders Noren — Up ↑
Nejnovější komentáře