Thriller z nejvyšších pater a nejhlubších sklepení Poslanecké sněmovny a české politiky vůbec. Fiktivní příběh zasazený do reálných kulis, jež autor poznal za desítky let práce novináře a úředníka. Někteří ze čtenářů, kteří měli možnost nahlédnout do rukopisu, tvrdí, že podobná kniha v České republice dosud nevyšla… uvidíme. Vyjde na podzim.

 

Ukázka z knihy:

A protože šlo všechno jako po drátkách a schůze měla být za chvíli přerušena, byl už jsem myšlenkami na tiskové konferenci, již jsem plánoval uspořádat hned na začátku polední pauzy. Bylo dobré se jako novopečený předseda Sněmovny představit novinářům, třebaže jsem se s většinou z nich znal ze své dosavadní poslanecké práce.
Patří to ale k věci: udělat tiskovou konferenci, poskytnout žurnalistům individuální rozhovory a hlavně a především říci nějaké moudro, jež obratem zahrají na sociálních sítích a večer v hlavních televizních zprávách a zítra otisknou v denících a v dalších dnech v časopisech.
K tomu je dobré mít vlastní téma a na něm stavět politickou kariéru a zviditelňovat se. Musí to být nepolitické a ne příliš odborné téma, které bude pravidelně a opakovaně rezonovat na sociálních sítích a v médiích a ty ho budou vždy spojovat se mnou; musí to ale být současně téma, jež není cítit na sto honů průserem – a pokud ano, tak jen minimálně, přičemž ten průser nikdy nesmí být spojován se mnou – já musím být ten, kdo hledá smír a jeho řešení; a musí to být téma, jež opět (jako můj projev ke Sněmovně po zvolení) neobsahuje žádný nesplnitelný a kontroverzní slib.
Sečteno a podtrženo: musí to být chytlavé, ale prázdné téma, jehož smyslu odjakživa říkáme „oční výtěr“.

Důležité také je ve funkci nahlas nemlaskat a naopak dávat veřejně a okatě, ale nenásilně najevo skromnost, jakkoli konkrétně tohle je zbraň dvousečná, neboť nemalá část lidí jí stejně nikdy neuvěří – a řekněme si také upřímně, že ne každý kolega poslanec či kolegyně poslankyně s touto zbraní umí zacházet, neboť snadno a často i nevědomky podlehnou vábení Sirén, z jejichž spárů se pak ne každý dokáže vymanit – vysvětlím: můj někdejší novinářský kolega dospěl k poznání, že člověka osudově změní pět prvních poslaneckých platů – přestane vnímat realitu; a bonusem je chod Sněmovny jako úřadu, kde neexistuje, že něco není, nejde, nefunguje – stačí lusknout prstem a úředníci kmitají. A na to všechno si člověk zvykne hodně snadno a hodně rychle.

 (Vyjde letos na podzim)