Max Štróbik dopíjel První stupeň rakety, jak říkal prvnímu rannímu turkovi. Bylo mu fajn, byl klidný; přesto cítil, že je to jenom klid na povrchu … že je to jako zrádná hladina tůňky … hladina, která je navenek a na první pohled tichá, rovná, vyžehlená … nepohne se na ní ani vlnka … ale o to větší nebezpečí pod sebou skrývá.
„Přeju pěkné, aprílové ráno. Z ložnice mého bytu. Dobrý den,“ pozdravil se Max a navázal: „Tak kde dneska začít? Jak začít? Odkud začít?“
„Půjdu si slejt Druhej stupeň rakety. Druhýho turka,“ zavelel si a odešel do kuchyně.
Můžete začít na Eigeru, ale počítejte s tím, že skončíte v Pekle. Pokud byste začali v Pekle, můžete propadnout iluzi, že Eiger se dá zdolat. Můžete cokoli. Stejně ale nakonec skončíte v Pekle… Začal bych Eigerem. Člověk pak aspoň ví, do čeho jde.
Kniha s podtitulem Severní stěnou Eigeru je druhou částí dvojknihy a volně navazuje na první díl s názvem Zase o kus blíž Peklu. Hlavní hrdina, autorovo alter ego, se tentokrát rozhodl usilovat o kolegyni Inge. Podaří se mu ji přesvědčit, že on je pro jiný než pracovní vztah ten pravý?
Zase o kus blíž Peklu je příběh z dnešních dnů. O lásce, touze, naději, radosti… O tom, že jsou předem odsouzeny k neúspěchu… A současně je to příběh o strachu ze smrti a snaze ho překonat tím, že se člověk se smrtí sblíží… Podlézá jí… A také je to příběh o nervozitě pramenící z čekání na to, až ta neodvratná jistota přijde… Jak to čekání vyplnit?
Podtitul knihy Leporelo o Smrti. A trochu o fotbalu. spojuje zdánlivě nemožné, ale slibuje čtení plné příměrů a podobenství. Tím hlavním, čemu se autor v novele poskládané z volně plynoucích úvah věnuje, je život, ale zejména Smrt, která ho obklopuje, a také láska, v níž (řečeno fotbalovou terminologií) prohrává vysokým skóre.
Podle některých názorů japonská zahrada hladí svojí spořádaností a dokonalostí, ale zároveň děsí tím, co se může skrývat pod povrchem. A duše našeho hlavního hrdiny je právě takovou japonskou zahradou. Je vůbec dobře nahlížet pod povrch?
Nejnovější komentáře