(Text navazuje na Rok změn 1 – Prolog, který byl na této internetové stránce zveřejněn 8. července 2018)

 

 

 

Led lodní trupy drtí a anděl bílé smrti

do dobrodruhů ráje zve teď ve tmě polední

a posádky to vědí, že zpátky cesty není,

a duši bohu poručit je rozkaz poslední.

(Ráhna Franklinových lodí, Taxmeni (1))

 

 

 

Ráhna Franklinových lodí

(čtvrtek 5. dubna)

 

 

 

1.

 

Devět minut po šesté vstoupil Max Štróbik do své a Fáberovy kanceláře v Sekci VII a začal se vybalovat. Venku doznívala noc, žezlo od ní pomalu přebíral den. Od změny času neboli posunutí ručičky hodin o šedesát minut kupředu sice uběhl už více než týden, ale Max si stále nemohl zvyknout, ta zatracená ztracená hodina mu prostě a jednoduše chyběla.

Continue reading

Jak člověk stárne, měl by schnout a pomalu vopouštět to, co si do hrobu nevezme. Ale bez trpkosti to nejde.

(Hektor Fábera)

 

 

Prolog

(pondělí 16. dubna)

 

 

Ještě vládla tma, když jsem se probudil … odhaduju, že jsou čtyři hodiny, možná půl čtvrté … poslední týdny se takhle brzy budím pravidelně … hodinu, hodinu a půl předtím, než mě má zalarmovat mobil v roli budíku …

 

… rozsvítil jsem baterku … nenávidím, když tmu v bytě zabije svit z lustru … používám ho jen výjimečně, když není zbytí …

 

„Ahoj, Žabičko,“ pozdravil jsem Veroniku smějící se na mě z fotografie na zdi proti mé posteli … a vstal jsem a šel se vychcat …

… a vrátil jsem se do postele … a nedalo mi to a kouknul jsem na časový údaj v rohu displeje mobilního telefonu …

Continue reading