(Věnováno Sedmi statečným z roku 1960. A jiným filmům, které mám rád.)

 

 

1.

 

„Prosím – vstupte,“ vybídla sekretářka Pana G, aby vešel do místnosti. Když vstoupil, zavřela za ním dveře.

 

Od psacího stolu na protějším konci protáhlé kanceláře vstal šéf Sekce VII kapitán Oldřich Benčík a s nataženou pravicí nachystanou ke stisku zamířil vstříc Panu G. „Vítám tě,“ pozdravil ho a stočil pohled a řeč k pohovce u konferenčního stolku vpravo za vchodem: „Evžena Říhu a Maxe Štróbika znáš.“

Pan G mlčky přikývl a s oběma muži se pozdravil.

 

Kapitán Benčík se vrátil ke svému stolu, zmáčkl knoflík na reproduktoru a do mikrofonu, který z něj trčel, pronesl: „Evičko, dvakrát rum, jednou dvojitou vodku a… (pohlédl na Pana G:) Pořád stejně?“

Pan G mlčky přikývl.

Kapitán Benčík vrátil ústa k mikrofonu a uzavřel objednávku: „A jednoho Jeníka Chodce.“

 

Continue reading

Motto 

Svět je ironie a jeden velkej paradox. 

 

1.

 

Pan G vyšel z restaurace a zastavil se na chodníku. Ze zvyku se rozhlédl kolem sebe. Husovo náměstí, centrum Berouna, ovládala ospalá nálada. Jen několik osamělých jedinců, dva milenci a dvě rodinky s kočárky a dětmi čeřili jinak poklidnou atmosféru.

Radniční hodiny i ciferník na Plzeňské bráně ukazovaly půl třetí. Nápis na bráně připomínal: „Všeho do času, Pán Bůh navěky“.

Ani ne za minutu zabočil Pan G dvakrát doleva, vešel do uličky vedoucí pod okny hotelových pokojů a vydal se na vlakové a autobusové nádraží.

Continue reading